Myslím, že pro člověka, který je praktikujícím křesťanem, není těžké uhodnout starozákonní osobu, ke které se vztahuje titulek.

David. Pasáček David, bojovník David, král David, služebník Boží David, průšvihář David, hříšník David, kajícník David, žalmista David, atd. Je to bezesporu jedna z nejvýznamnějších postav Starého Zákona a bylo o něm mnoho napsáno. Já přidám svůj kamínek do mozaiky.

Tak tedy, nedávno jsem četl úryvek, kdy je David poslán za svými bratry na bojiště, aby jim donesl jídlo - 1. Samuelova 17. Dostává se ale do víru dění a stává se součástí dramatu, který zde probíhá: Pelištejec Goliáš si tady "bere do huby" izraelity (zatím jen obrazně), marně hledá soupeře a posmívá se. Do této situace přichází David, kterého to naštve a chce jít s Goliášem bojovat. Jen pro ilustraci, v Bibli se píše, že Goliáš měřil 6 loket a 1 píď, což je přibližně 3 metry, takže se nedivím, že se nikomu do něj nechtělo. Pojďme si přečíst, co řekl David králi Saulovi:

David Saulovi řekl: „Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“ Saul Davidovi odvětil: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“ (a má tři metry!!) David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“ A David dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“ Saul tedy Davidovi řekl: „Jdi; Hospodin buď s tebou!“

Už setkání Davida se Saulem je odvážné - pastýř ovcí řekne králi: člověk nesmí klesat na mysli. :D Come on!!!

Saul vidí před sebou Davida, prostého pasáčka ovcí. Ale David odhalí svůj charakter, když řekne, že bojoval za své ovce, bojoval se lvem, bojoval s medvědem a porazil je. Ale nepřičítá tuto zásluhu sobě, ale Bohu: Hospodin jej vytrhl ze spárů lva i medvěda a ten jej vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.

Líbí se mi to Davidovo zrání: pásl ovce, musel je bránit před nepřítelem a pak se musel sám postavit nepříteli. Musel čelit zkouškám, ale Hospodin se ho zastával a David se jednak učil praktický boj a jednak rostl v důvěře v Boha, který se ho zastává. Výsledek? "Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha." David si nevymýšlí - dokážete si představit, že byste šli proti Goliáši povzbuzeni pouze svou bujnou fantazií? David opravdu věděl, koho a jak porazil, měl živou víru a s tou šel na Goliáše.

Znáte to, když si vezmete nějaký svůj starý deník, nebo alespoň pokus o něj, a říkáte si "tohle jsem vážně napsal já?? Takhle jsem uvažoval??" (Raději bez dalšího komentáře :D)

Myslím, že je to vždycky velice cenné ohlédnutí, když můžu zhodnotit nějaký svůj vývoj. A k tomu nutně patří zápis o Božích skutcích v mém životě. Uvědomuji si, jak je to důležité. Protože v Bibli je to příběh, jak šel David na Goliáše s vědomím, že prošel zkouškami a Bůh byl s ním, ale každý z nás píše svůj příběh a stejně tak můžeme jednou číst i v našem deníku, že jsme šli na svého "Goliáše" - zkouška, pohovor, státnice, studijní pobyt, nová zodpovědnost, nová práce - s vědomím, že máme zkušenost s živým Bohem a ten nás neopustil ani tentokrát. Svědectví Davida je v podstatě jedno z mnoha. Kolik takových svědectví už bylo napsáno a ještě bude. I my jsme povolaní svědčit o našich zkouškách, které jsme prošli s Hospodinem. 

Připomínání je tak důležitá věc, že i když jsme naprosto "antideníkovské" typy, měli bychom vymyslet nějakou formu, jak si tyhle věci trvale zaznamenat. Třeba i tak, aby nás přežily, aby sloužily našim dětem. Před námi je postní doba a ta je výzvou k proměně mysli. K tomu může sloužit i to, že si udělám čas na Boha a začnu se rozpomínat a zaznamenávat pokud možno co nejvíce momentů, ve kterých si uvědomuji jeho lásku, moc, oporu, pokoj, aktivní zásah, ochranu, atd. K tomu je nutné podotknout: naše paměť je nedokonalá, věci zapomínáme, ale On ne. On ty věci zná. Musíme se ptát, dát mu čas a naslouchat a pak psát, kreslit, nahrávat, atd. Můžeme v tom být kreativní. Výstup z postní doby pak může být hustě popsaná kniha, kterou budeme mít neustále (s Biblí) po ruce a budeme jí často listovat a také ji psát dál a dál.

Přivede nás to jednak k tomu, že až bude Boží nepřítel namlouvat a lhát, že se o nás Bůh nestará a je mu jedno, co prožíváme, tak si vezmeme do ruky naše záznamy a opřeme se o jasnou skutečnost. Můžeme se o to opřít v čase zkoušky. Možná, že když David poslouchal, jak se Goliáš vysmívá, tak si dal čas a uvědomil si, jak se o něj Bůh postaral. A taky nás to povede k vděčnosti nad tím, že si nás Bůh vede. Davida dovedl od ovcí na trůn. Mojžíše z proutěného košíku k vedení izraelského národa. Apoštola Petra od rybářských sítí ke skále, na které rostla církev. Někoho dovede ze strachu mluvit k přednáškám na konferencích. Někdo prožije uzdravení vztahů a třeba uzdravení rodiny. A dalo by se vymyslet ještě mnoho příkladů. 

Představte si ještě, jak silné by to bylo, kdybychom si každý o Velikonoční neděli přinesli své poznámky a četli a svědčili.

Tento můj Goliáš padnul, protože...

Tady jsem se bál, ale On se mě zastal, vím, že byl se mnou...

Nevěděl jsem co říct, ale svěřil jsem to Duchu Svatému a pak jsem věděl, o čem mluvit...

Cítil jsem nejistotu a samotu, ale opřel jsem se o zkušenost, že už dříve byl se mnou a v Písmu to slíbil a začal jsem vnímat znamení jeho lásky v kráse okolo, v setkáních s lidmi. Navázal jsem nové kontakty a každý den se snažil být Mu blízko. Strach a pocit osamocení odešly.