Chci se s vámi tentokrát podělit o jednu myšlenku, která mi přišla na mysl při modlitbě chval s kapelou Lámačské chvály. Jejich leader Brano celou modlitbu provázel slovem, svědectvími a zpěvem. Byl to požehnaný čas, naplněný Boží přítomností a bylo mi v něm opravdu příjemně. Modlitba chval je velice silná modlitba, kterou Boží nepřítel nesnáší a utíká před ní. Proč? Protože modlitba chval se zaměřuje na to, jaký je náš Bůh. V písních a modlitbách se vztahujeme k jeho moci, velikosti, věrnosti, milosrdenství, lásce a můžete si doplnit další a další slova, která našeho Krále popisují. A to je něco, co Boží nepřítel nesnese. Modlitba chval také předjímá věčnost – budeme Pánu tváří v tvář a budeme jej chválit.  Ve chvíli pokušení máme chválit a stejně tak i navzdory různým životním obtížím, bolestem, překážkám, protože Bůh se nemění, je stejný a stále hodný chvály.

Ale je to těžké, já vím. Tak snadno na modlitbu chval zapomenu, nebo na ni nemám náladu, když jsem po celém dni unavený, nebo roztěkaný, nebo vnímám pokušení, nebo jsem nazlobený na Boha, protože si myslím, že něco mohl udělat jinak a samozřejmě dle mého lépe. Zde se mi připomíná situace apoštolů Pavla a Silase, kteří se dostali pro svou službu Bohu do vězení. Ve Skutcích apoštolů se přímo píše: „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha.“ (Sk 16, 25) A následuje verš, kdy jim spadla pouta a oni volní z vězení odešli se žalářníkem, který díky této události uvěřil v Boha a s ním celá jeho rodina!

Když jsme se modlili s Lámačskými chválami, měli výborně nazvučené bicí, které písním dávaly ten správný rytmus. A tak mi přišlo na mysl, že každý z nás má v sobě takové bicí ke chvále. Je to srdce. Rytmus, kterým bije, si nikdo nemůže nastavit podle sebe, tento rytmus je dán. Je životně důležitý a odchylky od tohoto rytmu pak mohou ohrozit život.

Jako křesťan, který věří, že život dává Bůh a že za vším stvořením stojí Jeho moudrost a ruka Stvořitele, také věřím, že i za tento rytmus vděčím Pánu. A tak si můžu kdykoliv položit ruku na srdce a vstoupit do modlitby chval. Ve škole, v práci, cestou v tramvaji, když běhám, atd. Mohu vnímat rytmus, který mi připomíná fakt, že žiju, že moje srdce bije díky Kristu a pro Krista. A i když je někdy těžko, nebo smutno, je to přece povzbuzující a plné naděje, že díky vnímání rytmu svého srdce si mohu zas a znova připomínat, že není všem dnům konec a nade mnou je Bůh, který má poslední slovo. A tím už vlastně chválím :)

V písni Ať požehnán je Bůh se zpívá: Dáš a vezmeš sám můj pád i vítězství, v mém srdci stále zní jen slova žehnání. A já se v duchu tohoto článku připojuji slovem: I přes můj pád a vítězství v mém srdci stále zní jen rytmus žehnání. A až jednou utichne, chci stát před jeho tváří a ve chvále pokračovat…

Přeji vám požehnané prožití Velikonočních svátků.